zastavení 8., autor kresby: Miloš Muzikář

Modleme se:

Zastavení osmé: Kristus Pán potkává plačící ženy

Ženy Pána Ježíše litují, ale On chce, aby se spíše zamyslely nad vlastními syny. Už jsi jistě zažil, že tě někdo litoval, mnohdy jen na oko. Když jsi nejvíce potřeboval, nepomohl ti. Odpusť mu a nestěžuj si.

Odpuštění - kdykoliv toto slovo vyslovím, následuje delší pauza. Co je vlastně odpuštění a jaké k němu vedou cesty? Umí člověk odpouštět? Umím to já? Umíš to Ty? Pokus se v měsíci říjnu přemýšlet nad tímto slovem. Po dobu 31 dní sleduj, zda a jak se ve Tvých dnech projevuje odpuštění.

Skrze Církev nám Pán Ježíš odpuštění předkládá ve svátosti smíření - za našimi nepravostmi udělá tlustou čáru a více se k tomu nevrací. Pokud je tedy tohle pravý význam slova odpuštění, pak za sebe říkám, že odpouštět neumím. Ve své snaze lidem odpustit jen potlačuju to, za čím bych rád tlustou čáru udělal. V hloubi svého nitra to zašlapávám, ale stále to tam je: připraveno na pozdější znovuvytažení ať už v řeči, nebo jen v mysli. Asi jsi i Ty někdy zažil, že jsi něco někomu odpustil, ale když Ti pak zase něco provedl nebo Tě popíchl, nezapomněl jsi na něho to staré vytáhnout a patřičně mu to předhodit. A nebo jsi to v sobě jen nosil a říkal si "není to poprvé, co je na mě takový..."

Člověk už tak patrně funguje a věta "To ti nikdy nezapomenu!" není na světě jen tak bezdůvodně. Některé okamžiky v člověku zůstanou, přestože je v sobě potlačí. Asi jsi už někdy narazil na přirovnání se dřevem a hřebíkem: zatlučený hřebík jde ze dřeva kleštěmi vytáhnout, ale to dřevo už nebude jako dřív. Ta dírka tam bude ještě dlouho poté, co hřebík bude dávno pryč. A proto si myslím, že slovo odpuštění koresponduje se slovem čas - a zrání. Pro pravé odpuštění prostě člověk musí vyzrát. A kdo k odpuštění dozraje, bezesporu se přiblíží Božímu království.

Nic v životě nejde hned a snad nic nevychází napoprvé. Za cenu nesčetných pokusů a omylů odpuštění hledej. Dříve, než se na někoho rozčertíš, zapřemýšlej, co to přinese a zda to bude mít význam - jestli nebude hodnotnější to raději přejít, možná i zatnout zuby a v sobě to utopit. Pokud někomu neodpustíš, budeš jej mít stále "před očima"; budeš se pro něj trápit. Žehnej takovému člověku - ne natruc, ale upřímně. Přej mu Boží milost, která nakonec zahrne i Tebe. Odpouštěj doma, ve škole, ve farnosti, kamarádům... a neboj se o to, že toho brzy v sobě budeš mít moc. Bůh vždy bude stát při Tobě a bude z Tebe snímat všechno to, co jsi v sobě utopil - právě pro Tvou upřímnou snahu hledat milosrdenství. Ať Ti v tom tedy Bůh pomáhá hlavně ve chvílích, kdy Ti to zrovna dvakrát nepůjde.

Modleme se: