Rytíři Páně, vzhůru srdce!

Ministrantská křížová cesta: leden 2010 - zastavení jedenácté

31. 1. 2010 23:49

zastavení 11., autor kresby: Miloš Muzikář

Modleme se:

"Bože, náš nebeský Otče, tys poslal na svět svého Syna, abychom měli věčný život. On nám dal příklad, přišel, aby sloužil, žil mezi námi a nesl kříž všech lidí. Nauč nás jeho trpělivosti, nauč nás jít jeho cestou, která vede k tobě a k lidem. Dej nám k tomu sílu a odvahu."

Zastavení jedenácté: Ježíše Krista přibíjejí na kříž

"Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět."

Pána Ježíše přibíjejí na kříž a rány kladiva se rozléhají po okolí. Prudká bolest proniká celým jeho tělem. I tobě dá Bůh sílu v trápení a bolesti.

"Pane Ježíši, pokládám se do tvé laskavé náruče.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi."

Když jsme posledně měli na faře akci pro děti z prvních stupňů základních škol, jeden malý klučina se zastavil u kříže na stěně a díval se na něj. Potom šťouchl do svého kamaráda a špitl mu: "To muselo být strašný..." Uslyšel to náš jáhen a dodal: "A teď se představ, že by to udělali tobě."

Někdy je asi opravdu dobře zkusit si to představit. Nebo jakoukoliv jinou, mnohonásobně menší, bolest. Jak je nám nepříjemná, jak podvědomě ucukáváme, jak se v ní necítíme dobře. Mnohdy stačí, když nám jen někdo omylem šlápne na nohu - a nastane drama alespoň na 5 minut. Kristus Pán mlčel. Mlčel i ve chvíli, kdy dav lačně křičel "Ukřižuj!", i ve chvíli, kdy se zástupy šly podívat na prolití jeho krve. Přijal tuto skutečnost, byla to nedílná součást jeho pozemské mise. Jakkoliv to byla smrt bolestivá a nedůstojná, nepovýšil tím sebe, ale mnoho lidí - ty, co žili před ním, s ním i po něm. Ve středověku, když byl někdo povýšen do stavu rytířského, byl pasován - mečem byl symbolicky "udeřen" do obou ramen se slovy "vydrž tyto rány a už žádné jiné". I Ježíš nás zve do svého "rytířského" stavu. Stačí se, milý rytíři Páně u oltáře, nechat pasovat. Kdo nyní odevzdá svůj život na kříž (v duchovní rovině) a vydrží tyto rány, už žádné jiné nepříjdou.

Když kladli hřeby ke dlaním Pána Ježíše, všichni se nemohli dočkat, až uslyší dopadnutí kladiva, až uvidí vytrysknout jeho krev. Z dlaní, které ještě nedávno žehnaly a uzdravovaly. Které každý vyhledával. Byly to dlaně, které se nebály práce, které pomohly starým, které láskyplně držely děti. Teď jsou symbolem bolesti a trýzně. Zkus si během jednoho měsíce (nebo alespoň týdne) detailně sepsat, k čemu tvé dlaně slouží. Nebudeš vymýšlet, k čemu by sloužit mohly, ale jen pozorovat, k čemu skutečně slouží. Naše ruce toho totiž činí mnoho, mohou pomáhat, mohou vyjadřovat lásku, mohou o něco (někoho) pečovat, mohou se modlit, mohou tvořit, mohou ubližovat, mohou ničit, mohou trápit, mohou být nástrojem velkého množství nejrůznějších hříchů.

Neřeknu Ti už, co s tím seznamem máš udělat. Třeba si ho jen schovej, udělej si příští měsíc ještě jeden a pak je porovnej. Zamysli se nad každou položkou, která tam přibyl - ubyla - zůstala.

Modleme se:

"Ježíši, Ty jsi světlo světa. Chválíme Tě, Bože, a děkujeme Ti za Tvou velikou lásku. Vzal jsi na sebe hřích celého světa, i můj hřích. Věřím, že tak jako jsi vstal z mrtvých třetího dne Ty, že i mě vzkřísíš k novému životu ve Tvém království.
Pomoz mi, abych byl věrný Tvému přikázání lásky, abych byl pevný ve víře a přinášel lidem naději.
Amen."
Zobrazeno 1586×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz