zastavení 14., autor kresby: Miloš Muzikář

Modleme se:

Zastavení čtrnácté: Kristus Pán položen do hrobu

Tělo Pána Ježíše položili jeho přátelé do hrobu vyhloubeného ve skále. Teď už ho nic nebolí. Hrob je pro tebe možná místem hrůzy. Ale je to spíše místo posvátného klidu. Pán Ježíš třetího dne vstane.

Smrt je jedno z velkých tajemství víry. Vyznáváme a doufáme, že po smrti nás Kristut vzkřísí k věčnému životu. Ale asi každý, kdo se někdy dostal do ohrožení života, může potvrdit, že být připraven na příchod smrti není úplně jednoduché.

Na slovo "smrt" je ale možné dívat se i pozitivním způsobem. Nemusíme mluvit jen o odchodu člověka z tohoto světa. Člověk může "zemřít" v sobě, zemřít pro Krista - tzn. zříct se něčeho, co jej svazuje. Co mu brání v plném poznání Boha, co mu brání v rozletu. Zemřít v sobě může znamenat i zapřít se a odhodit od sebe nějaký hřích.

Následovat Krista znamená zříkat se. Není možné žít upřímně s Bohem a nic si přitom neodepřít. Toto "odepření si" a "zřeknutí se" ale není nic, co by člověka nějak zpoutalo, nebo ochudilo. Ono zřeknutí se je rozhodnutím pro svobodu. Odepření si požitků dnešní doby je rozhodnutím k životu. Jakkoliv se dnes prezentuje, že křesťané jsou svázaní a že si odepírají věci, které jsou zcela normální, kdo se zříká, ten spíš svá pouta rozlamuje, shazuje okovy a pozvedá volné, svobodné ruce...

Blíží se Velikonoce a s nimi velké tajemství víry. Tajemství, které se schovává za slovem "Aleluja". Toto slovo zazní v každém srdci, které se rozhodne pro Krista. Které řekne: "Já chci jít za Tebou, já Tě chci následovat. Chci, aby jsi byl mým Mistrem, aby sis ve mně učinil příbytek, který nikdy neopustíš."

Modleme se: