zastavení 6., autor kresby: Miloš Muzikář

Modleme se:

Zastavení šesté: Veronika podává Pánu Ježíši roušku

Tolik lidí bylo kolem Pána Ježíše a přece byl opuštěný a sám. Krev mu stékala do očí, že ani neviděl na cestu. Tu mu jedna z žen, Veronika, podala šátek, aby si osušil svou tvář.
Pravé přátelství poznáš tehdy, když je ti nejhůř. Tehdy, když máš soucit s trpícími, dostaneš víc, než dáš.

Být součástí davu je tak snadné! Ale vykročit z něj, to už chce pořádnou dávku odvahy a odhodlání. Veronika přemohla svůj strach, neohlížela se na to, co si o ní ostatní pomyslí a otřela Tvou, krví svázanou, tvář. Dozajista tím neulehčila Tvému utrpení, ale možná jsi byl i za takto malý skutek rád. Byl totiž projevem lásky a oddanosti. Bylo to veřejné přihlášení se k Tobě. Umíme i my ukázat, že jsi naším Pánem, v době, kdy se nám to nehodí?

Pane Ježíši Kriste, připomínej nám každý den, že skutky lásky nejsou vystavěny na velikých hrdinských činech, ale na drobnostech, které třeba ani trpícího člověka nerozveselí, ale zbaví jeho tvář zarmoucení. Byť i jen na chvíli.
Pane Ježíši Kriste, pomáhej nám, abychom tě doprovázeli i za tu cenu, že budeme muset vystoupit
z davu. I za cenu, že půjdeme proti proudu. I za cenu, že se na nás ostatní budou dívat skrze prsty. Protože přesně tak jsi to činil Ty.

Milý ministrante, zastavení na tento měsíc je výzvou k rozjímání o službě. Nakolik se lišila služba Veroniky od služby Tvojí u oltáře? Přemýšlej nad tím. Přemýšlej, co pro Tebe ministrování znamená, proč to vlastně všechno děláš. Přemýšlej, proč je tak časté, že mnoho chlapců doběhne do sakristie teprve 5 minut přede mší, proč se jich mnoho chová v sakristii spíše jak na hřiště než v místu, které je součástí kostela. Přemýšlej, co děláš ve chvíli, kdy rochetu svlékneš. Můžeš o sobě i ve "všedním životě" hrdě říct "jsem ministrant, služebník Páně, sloužím Kristu v době, kdy se k němu většina lidí točí zády"?

Modleme se: